Vznik školy a její koncepce

Historie naší školy se začala psát v roce 1931. Tehdy se na křižovatce ulic Kuldova a Palackého (dnes ulice Šámalova) začalo s výstavbou nové školní budovy podle projektu brněnského architekta Oskara Pořísky. Její celkové náklady, včetně moderního vybavení, činily 3 794 647 Kčs.

První školní rok byl slavnostně zahájen 1. září 1932. Poněvadž na tento rok připadalo sté výročí narození doktora Miroslava Tyrše, byla škola usnesením městského zastupitelstva pojmenována na jeho počest „Tyršova“. Otevřeno bylo celkem deset tříd pro 1.–5. ročník. Každou třídu navštěvovalo zhruba 30–40 žáků. Tyršova obecná škola získala zvláštní statut reformní smíšené školy. Cílem bylo vybudování demokratické školy, která měla vychovávat děti k samostatnosti a odpovědnosti nejen k sobě samým, ale také k celé společnosti.

Tohoto úkolu se pedagogové snažili dosáhnout praktikováním pokrokových didaktických metod. Důraz byl kladen i na větší provázanost jednotlivých předmětů, což mělo vést k lepšímu a rychlejšímu pochopení učební látky. Hned od počátku dbali pedagogové na individualizovanou výuku, žáky ale také vedli k vzájemné pomoci. Důkazem je i skutečnost, že se jednalo o první školu v Československu, na které byli ve třídách vyučováni chlapci i děvčata společně.

Důležitou součástí nového konceptu výuky se stali také rodiče, kteří se aktivně zapojovali do chodu školy: například vedli volnočasové aktivity pro děti nebo se podíleli na úpravách školní budovy. Tím vším napomáhali tvořit kvalitní a inspirativní zázemí pro žáky.

Škola zůstala otevřena i jiným konceptům výuky, nebránila se připomínkám a kritice, přijímala návrhy na zlepšení, což vedlo k dalšímu zdokonalování zavedených metod. Brzy se stala vzorem i inspirací pro ostatní brněnské školy.

Válečná léta a změny po roce 1948

Již koncem roku 1939 navštívila Tyršovu obecnou školu německá tajná policie. Důvodem bylo zatčení tehdejšího ředitele, aktivního člena odboje, Josefa Mlejnka. Ten byl naštěstí včas varován a podařilo se mu před příslušníky gestapa uprchnout. Zbytek války strávil v Anglii. Gestapo se následně vrátilo na Tyršovu školu ještě jednou, a to v lednu 1941. Tehdy byly ze školy odneseny nejrůznější dokumenty, včetně cenné školní kroniky, která se bohužel po válce již nenašla.

I během války se škola snažila pokračovat ve své reformní výuce. Pedagogové však měli pro svou práci velmi ztížené podmínky. Nejenže platila řada zákazů ze strany německé okupační správy (např. zákaz používání dosavadních učebnic, zákaz tělovýchovných a vlastivědných procházek, uzavření knihoven atd.), velká část budovy navíc sloužila k vojenským účelům. Kromě učeben byly zabrány také šatny, sprchy, sál i tělocvična. Z původních deseti učeben došlo během války k redukci na pouhých šest, v nichž se střídalo celkem patnáct tříd (včetně obecné dívčí školy z Vranovské ulice, která sem byla prozatímně umístěna). Vyučovací hodiny byly zkráceny na 40 minut. Vyučovalo se pouze čtení, psaní, počítání a německý jazyk.

Dne 25. srpna 1944 došlo k prvnímu bombardování Židenic. Od září kvůli hrozícím náletům navštěvovalo školu jen 38 % žactva. Ani v dalších dnech nebyla škola schopna zajistit bezpečné prostředí pro výuku. Kromě náletů hrozilo žákům nebezpečí i z toho důvodu, že německý wehrmacht začal využívat budovu jako sklad benzínu a munice (v této době docházelo do školy pouhých 10 % žáků). Kvůli neúnosné bezpečnostní situaci pak byla škola dne 18. září přemístěna do budovy „U Váhy“ (Filipínského ulice).

Až do zimy 1944/1945 byla budova školy zachována v původním stavu. Ke konci války ale bohužel došlo ze strany německé armády k velkému pustošení jejích prostor. Lavice a židle byly rozštípány a prodávány jako topivo, školní pomůcky posloužily německým vojákům jako vánoční dárky pro děti.

Během náletů na konci války byla zničena školní terasa, šatny a tělocvična. Odhad válečných škod, na jejichž odstraňování se podíleli velkou měrou i rodiče žáků, činil 151 170 Kčs na vybavení a přibližně 50 000 Kčs na budově školy.  Alespoň provizorně mohla být výuka obnovena již 24. května 1945.

Po válce se škola vrátila k zavedeným tradicím (vlastivědné a tělovýchovné exkurze) a vytvářela si i tradice nové. Na konci školního roku byl zaveden tzv. Týden dětské radosti, během něhož žáci navštěvovali filmová a divadelní představení a výstavy. Mimo ně podnikali se svými vyučujícími také výlety do nedalekého okolí.  

Politické změny po únoru 1948 měly dopad i na oblast školství. Obecné školy byly přejmenovány na školy národní. První národní škola v Brně-Židenicích, jak zněl nyní oficiální název Tyršovy školy, byla vybrána jako tzv. vzorová škola, která měla za úkol důsledně plnit nově vydané osnovy a jít v této činnosti příkladem.

Rozšiřování školy a její úpravy

Hned zkraje padesátých let se zahájila renovace vnitřních prostor školy. Navíc byla při škole 1. října 1950 zřízena dvě oddělení školní družiny.

Už v padesátých letech zájmové kroužky, vedené pedagogy i rodiči, nabízely žákům rozmanitou nabídku možností, jak trávit svůj volný čas. Žáci si mohli vybrat např. z pěveckého, tanečního, technického, mičurinského, historického nebo fotografického.

Ve školním roce 1959/1960 si škola připomněla významné výročí – 750 let od založení Židenic. K této příležitosti byla uspořádána výstava s tematicky laděnými pracemi žáků doplněná o historické fotografie naší městské části.   

V šedesátých letech došlo ke změně organizace školy. První národní škola v Brně-Židenicích se stala základní devítiletou školou. Budova školy však nenabízela dostatek vhodných prostor pro výuku 6.–9. ročníku. Kromě tříd chyběly rovněž odborné učebny pro fyziku, chemii či přírodopis.

Ačkoli měla škola nové hřiště, které se podařilo dokončit po dlouhých patnácti letech ve školním roce 1963/1964, stav školní tělocvičny byl už delší dobu nevyhovující. Společně s renovací tělocvičny došlo v sedmdesátých letech také k rozsáhlé rekonstrukci interiéru školy. Navzdory těmto stavebním úpravám byl ve druhé polovině osmdesátých let školní inspekcí zjištěn havarijní stav celé budovy. Pedagogové i žáci se tak v následujících letech museli připravit na další náročnou rekonstrukci.

Naše škola se zároveň v tomto období stala součástí pedagogického experimentu. Od školního roku 1987/1988 došlo v prvních třídách k rozšíření výuky hudební výchovy, což mělo vést nejen k rozvoji estetického cítění, ale také k lepšímu soustředění či tvůrčímu přístupu při řešení konfliktních situací. Na experimentu spolupracovala naše škola s lidovou školou umění na Kosmákově ulici i s katedrou hudební výchovy Pedagogické fakulty dnešní Masarykovy univerzity. Na základě pravidelných inspekcí bylo zjištěno, že žáci mají v rámci brněnských škol sice nejlepší výsledky, ale zato nejhorší prostorové podmínky a materiální vybavení. I z toho důvodu byla experimentální výuka s rozšířenou hudební výchovou v devadesátých letech přesunuta na základní školu na ulici Vranovská.

Po sametové revoluci v roce 1989 se otevřela nová etapa českých dějin, ve které muselo školství i naše škola reagovat na řadu nových výzev.

Změna režimu a navazování na původní koncepci

V roce 1993 získala škola právní subjektivitu a na základě zřizovací listiny se stala příspěvkovou organizací. O několik měsíců později konečně započaly po dlouhých průtazích práce na generální opravě budovy Komplex naší školy představuje významnou architektonickou památku, proto bylo třeba se při rekonstrukci řídit původními plány či dobovými fotografiemi z let 1932–1933. I přes mnoho komplikací, k nimž během oprav došlo, byla rekonstrukce dokončena v rekordním čase, a to v dubnu roku 1995.

Po celá devadesátá léta probíhal proces demokratizace školy. Ve školním roce 1996/1997 byl např. zřízen žákovský parlament, který měl na starost zohledňovat požadavky žáků všech tříd, a díky kterému dostali i žáci možnost vyslovit své názory. Dále došlo k profilaci školy – poprvé se otevřely výběrové třídy, které byly zaměřené především na získávání hlubších znalostí z matematiky a informatiky.

V květnu roku 2001 se naše škola stala jednou z prvních fakultních škol Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Navázání této spolupráce znamenalo (a stále znamená) ideální příležitost pro studenty, kteří mají zájem o kvalitní učitelskou praxi.

Během školního roku 2005/2006 začaly jednotlivé předmětové komise pracovat na přípravě školního vzdělávacího plánu. V něm byly ukotveny například moderní formy a metody práce s žáky či projekty jdoucí napříč ročníky i předměty.

Studijní zaměření na matematiku a informatiku bylo ve školním roce 2012/2013 rozšířeno o další dva profilové předměty – český a anglický jazyk. Zároveň začala škola pořádat matematickou soutěž MATESO či soutěž zaměřenou na čtenářskou gramotnost Babylon aneb rozumíme si?. Od roku 2013 byla na škole plně zavedena výuka podle Školního vzdělávacího plánu s motivačním názvem Kuldovka – Svět poznání.

V posledních letech na škole úspěšně funguje školní poradenské centrum, jehož součástí je školní psycholog, výchovný poradce a metodik prevence. Toto centrum začalo pomáhat žákům se specifickými poruchami učení či žákům pocházejícím ze znevýhodněného prostředí. Díky této změně se výuka ještě více individualizovala. Zřízena byla také elektronická třídní kniha, která usnadňuje komunikaci nejen s žáky, ale především s rodiči.

Žáci se pravidelně zúčastňují velkého množství projektů. Zmínit můžeme například projekt Čtení pomáhá, Mezinárodní filmový workshop či Projektové dny. Došlo také k modernizaci učebních pomůcek a dovybavení tříd výpočetní technikou a dataprojektory.

Seznam ředitelů/ředitelek školy

Ignác Ráček (1932 –1935)

Josef Mlejnek (1935 –1939)

Maxmilián Pracný (1939 –1948)

František Göttler (1948 – 1957)

Leopold Sádlík (1957 – 1959)

Václav Grulich (1959 – 1966)

Jaroslav Novák (1966 – 1974)

Jaroslav Gryc (1974 –1984)

Božena Šlesingerová (1984 – 1987)

Otto Bittner (1987 – 1990)

Eva Malinková (1990 – 1996)

Libuše Nečasová (1996 – 2010)

Michaela Jedličková (2010 – současnost)